Proč jdou poslanci na ruku našim televizním magnátům?

V jedné věci jsem musel v sobotu 17.3 dát Vladimíru Železnému za pravdu. Noviny, pro které je událostí číslo jedna zpráva o tom, že jedné soukromé osobě soud obstavil jedno auto, piáno, starožitný nábytek a spotřební elektroniku, si nezaslouží přívlastek "journal d'opinion", ani když se ta soukromá osoba jmenovala Marta Železná. Takovými zprávami otevírá svoje vydání spíše bulvár.

A přitom v minulém týdnu se odehrávaly události, které na vývoj českých audiovizuálních médií budou mít mnohem větší význam než nějaké přetahování se o peníze ve sporu TV Nova. Mám na mysli projednávání návrhu nového vysílacího zákona, nad kterým po týdnu opět zasedla stálá masmediální komise Poslanecké sněmovny.

Zatím mám k dispozici jenom stručnou informaci z ČTK, ale i z té vyplývá, že téměř vše, co potřeboval dostat komerční sektor vysílání do návrhu, se mu zatím podařilo.

Je zajímavé, jak ustanovení, proti kterým Železný kdysi tak halasně protestoval (zavedení kvót evropských pořadů a podpora nezávislých producentů předepsaná EU), proběhla zcela bez ohlasu. Na pořadu dne byly totiž pro Železného mnohem důležitější věci a tou zcela klíčovou bylo prosazení automatického prodlužování licencí na základě současného statu quo, jehož nebezpečnost a škodlivost pro budoucnost našich audiovizuálních médií jsem popsal v předchozí Louči.

Jak je možné, že veškeré argumenty selhávají a poslanci znovu a opět podepisují bianco šeky komerčním vysílatelům, na které nakonec doplácí zájem diváků a posluchačů? Jsou tak nevědomí, nebo navedení?

Poté, co jsem měl možnost setkat se s některými poslanci a studovat jejich vystupování, dnes odpovídám: jsou navedení (čímž neříkám, že jsou koupení) zvláště ti, co udávají tón debatám. Jsou navedení, protože nereagují na věcné argumenty, jednou provždy se rozhodli a svoje rozhodnutí pouze opentlují účelovým - často nelogickým - zdůvodňováním. Ti, kteří navedeni nejsou a řadí se spíše do kategorie nevědomých, poslouchají signály ze stranických sekretariátů. Já pro tuto současnou situaci nacházím jediné vysvětlení: volby roku 2002.

Jak už jsem jednou v Louči č.24 popsal, Železný se svým podnikáním a se svými spory je dnes ve velké míře závislý na přízni ekonomicko-politických konglomerátů, v nichž se proplétají zájmy ekonomické se zájmy politickými.

Jeho síla spočívá v tom, že efektivně kontroluje obsah vysílání televizní stanice, kterou sleduje polovina národa. To je jeho hlavní trumf, který drží v ruce vůči politikům. Politikové dobře vědí, že volební výsledky ve velké míře budou záviset na zpravodajství a publicistice TV Nova.

Pro TV Nova jsou volby sice spíše dostihovým závodem, při němž většinou nefandí jednotlivým koňům, protože by si tak mohla odradit fanoušky jejich soupeřů. Z těchto objektivních důvodů nemají podle mého názoru jednotlivé strany příliš velkou šanci na to, aby se staly miláčkem či favoritem této televize.

Na druhé straně je tady ale zkušenost s tím, jak Nova svým zpravodajstvím a publicistikou dokáže vyvolat a také usměrnit hněv obecného lidu. Drobný názorný příklad uvádím v příloze Jak se vyrábí nepřítel. A právě v této schopnosti vidím ten hlavní důvod, proč jsou politikové vůči Železnému tak vstřícní. Chtějí příměří, chtějí si vykoupit klid před volbami, nechtějí, aby redaktoři TV Nova byli příliš dotěrní a konkrétní v kampani, kterou vlastně odstartují již letošní sjezdy politických stran.

Je tu tedy jakási nepsaná dohoda: vy mi schválíte zákon, jak já potřebuji, a já vám za to vyjdu vstříc před volbami a nebudu vyvolávat "kotelní" emoce a vášně. Co na tom, že získání krátkodobé partikulární výhody (klid před volbami pro politické strany) může přinést společnosti dlouhodobou újmu (vysílání zaměřené výhradně k maximalizaci zisku, jednotvárná a stereotypní nabídka, možnost technologického zaostávání apod.).

Zatím ta dohoda funguje, což je důležité pro Železného vztah k jeho investorům. On totiž potřebuje jejich podporu ve svém amsterodamském arbitrážním sporu. Ta podpora může mít podobu úvěru, financování advokátů nebo třeba formu postoupení účelové protipohledávky právnické osoby CET 21 vůči CME fyzické osobě Vladimíru Železnému.

Tu podporu od Jiřího Šmejce a MEF Holdingu Vladimír Železný má zajištěnou v případě, když jim přinese důkaz o tom, že je schopen dosáhnout prodloužení licence na TV NOVA a TV Prima, aniž by tyto byly zatíženy nějakými novými závazky, které by mohly omezit současné zisky nebo ohrozit vložené investice. Jestliže návrh zákona už prošel všemi sněmovními výbory a žádné nové licencování zatím soukromým televizím nehrozí, pak tím Vladimír Železný přinesl důkaz, že se do něj investovat vyplatí.

Tím se uzavírá kruh, nebo lépe řečeno rovnoramenný trojúhelník se třemi vrcholy s názvy politika-ekonomika-média. Jejich vzájemná existenční závislost, kdy žádný z hráčů sedících na těchto vrcholech si nemůže dovolit nepřátelskou akci vůči partnerovi, aniž by se mu to zpětně nevrátilo jako poškození vlastních zájmů, je rovněž vysvětlením toho, proč jsou věci tak jak jsou, tedy proč Vladimír Železný se nedostane do vězení pro dlužníky a proč poslanci vycházejí vstříc zájmům komerční televize.