Tři důvody, proč je třeba změnit návrh zákona ve věci prodlužování licencí

V Loučích číslo 5, 13, 15 a v článku pro Parlamentní zpravodaj vysvětluji, proč ministr kultury Dostál 7.září 2000 stáhl z parlamentu vládní návrh nového zákona o vysílání a později předložil jen jeho novelu. Jedním z hlavních důvodů byla obava, že poslanecký návrh vychází až příliš vstříc požadavkům komerčního sektoru na úkor veřejného zájmu, například v tom, že předpokládá institut automatického prodlužování licencí.

Já s ministrem Dostálem souhlasím. Právě v minulých dnech jsem se mohl v diskusích s poslanci nebo prostřednictvím médií setkat s hlavními argumenty ve prospěch tohoto institutu:

  • 1. prodlužování licencí stávajících vysílatelů je běžnou praxí regulačních orgánů v zahraničí;
  • 2. vysílatel potřebuje prodloužení licence, aby mohl lépe amortizovat své počáteční investice (týká se zvláště malých lokálních rozhlasových stanic);
  • 3. vysílatel musí získat existenční jistotu v posledních letech licence, aby věděl, zda má ještě investovat a co bude např. dělat s vybavením stanice, programovými fondy apodobně.

    K tomu já dodávám:

  • ad 1: ano, licence se ve světě prodlužují, ale neděje se tak automaticky
  • ad 2: licenční doba 6 (rádia) a 12 (televize) let byla u nás zvolena tak dlouhá právě proto, aby vysílatel měl šanci vstupní investice amortizovat; pokud se mu to nepovedlo, je třeba zkoumat podmínky - u malých lokálních stanic s malým trhem se to dá pochopit, pokud si nedokázala na sebe vydělat celoplošná stanice s velkým trhem, je to na pováženou
  • ad 3: jde víceméně o účelový argument, o prodloužení licence či nové licence se obvykle rozhoduje v předstihu 6-12 měsíců, takže vysílatel má možnosti i čas se nové situaci přizpůsobit (zpeněžit studio, programové zásoby apod.).

    Takže co je špatného na odstavci 8 paragrafu 12 návrhu zákona, který praví: "Na žádost provozovatele vysílání s licencí Rada dobu platnosti licence prodlouží"? Nic, kdyby tento odstavec byl doplněn ještě jinými odstavci. Ty další odstavce se ovšem omezují jenom na to, že "Rada platnost licence neprodlouží pouze, pokud..." nebo "Rada může neprodloužit platnost licence v případě...",. a nikde se neříká, že licence se prodlouží za podmínky, když...

    A to "když" by mělo rozlišovat šance a možnosti různých vysílatelů (rozhlasový/televizní, lokální/celoplošný). Speciálně u celoplošných rozhlasových a televizních vysílatelů by se mělo zvažovat, zda za to, že dostávají k dispozici cenný veřejný statek (public, national asset) vysílací frekvence, by neměli něco odevzdávat. Nemám na mysli přímo dražbu, při níž by vyhrával ten, kdo nabídne víc.

    Ten model "něco za něco" by měl fungovat buď takto: jestliže jako orgán státní správy ti svěřujeme část společného majetku tohoto státu - frekvence - na vydělávání peněz, tak za to státu zaplať ze svých zisků, drž se základních standardů vysílání a my ti jako regulační orgán do programu nebudeme moc mluvit.

    To "něco za něco" však může fungovat také tímto způsobem: milý provozovateli vysílání, my ti ten veřejný statek svěříme do užívání zadarmo, ale ty kromě svého vydělávání peněz budeš plnit také některé další specifické potřeby této společnosti, vyjdeš vstříc veřejnému zájmu, například tím, že zreinvestuješ své zisky do původní tvorby, vyčleníš část rozpočtu pro zakázky u nezávislých producentů atd.atd.

    Jinak hrozí, že automatické prodloužení licencí u celoplošných televizí bez jakéhokoli vyhodnocení a udělení nových licenčních podmínek povede k tomu, že maximalizace zisku a minimalizace nákladů povedou k ještě větší programové jednotvárnosti, aniž by z toho stát nebo alespoň divák něco měl. Tento vývoj se dá předpokládat speciálně u televize NOVA, kterou dnes ovládá skupina MEF Holding, pro něž je TV NOVA dojnou krávou a zdrojem financí pro investiční aktivity, jež nemají s vysíláním nic společného.

    Takže moje tři důvody, proč by se u celoplošných ziskových frekvencí neměly licence prodlužovat, ale znovu udělovat (třeba stejnému provozovateli), a proč by bylo dobré změnit návrh zákona o vysílání, zní takto:

    1. Pokud se budou prodlužovat automaticky licence, nebude možné uložit komerčním televizím, aby ze svých zisků přispívaly k rozvoji domácí televizní tvorby, například tak, že by se obnovily některé licenční podmínky, které TV NOVA a TV PRIMA dostaly v letech 1993-1994. Přínos komerčních televizí v oblasti domácích zábavných pořadů je sice nesporný, nicméně alespoň jednu situační komedii nebo seriál typu mýdlové opery by si naši diváci rovněž zasloužili.

    2. Pokud se budou prodlužovat automaticky licence, nebude možné uložit komerčním televizím některé další závazky veřejného zájmu jdoucí nad rámec bodu 1.
    Jaké by to měly být? To by mělo záviset na veřejné diskusi s přihlédnutím k osvědčeným zahraničním vzorům. Já osobně bych se přimlouval za to, aby vysílací schéma komerčních televizí v oblasti zpravodajství a publicistiky nebylo konkureční, ale alternativní, tj. zpravodajské relace a hlavní pořady politické publicistiky by byly v čase rozmístěny tak, aby se navzájem příliš nepřekrývaly, případně, aby nedocházelo k "dostihům" a "stíhání konkurenta", jaké předvedla TV NOVA se svoji nedělní Sedmičkou (Poté, co nedělní Debata ČT v roce 1995 "uhnula" ze 13.00 na 12.00, Sedmička se v roce 1998 přesunula na 12 hodinu, aby zlikvidovala alternativní sledování obou pořadů.)

    3. Pokud se budou prodlužovat automaticky licence, nebude možné přimět současné komerční rozhlasy a televize k účasti na reorganizaci využívání kmitočtového spektra, které si nezbytně vyžaduje technologický pokrok (např.zavádění digitální televize).

    Já se domnívám, že už jenom ten jediný, třetí bod je dostatečně závažným důvodem, aby se naši poslanci hluboce zamysleli a formulaci, že "licence se prodlouží", doplnili slovíčkem "když" nebo "za podmínky, že", tj. slovíčkem, které zabrání zakonzervování současného stavu.

    Proč by neměl být zachován současný stav, se pokouším vysvětlit ve zvláštní glose k digitální televizi.

    NAVRCHOLU.cz