| LOUČ č.47 14.8.2001 |
| občasník informující o světě žurnalistiky a médií |
| motto: Karl Kraus měl Pochodeň, já to zkouším s Loučí... © Milan Šmíd |
| Louč se snaží posvítit i tam, kam nedosáhne světlo internetových zdrojů www.mam.cz, www.istrategie.cz, www.idnes.cz, www.lidovky.cz, www.ihned.cz, www.britskelisty.cz, www.ram.cz, www.radia.cz www.parabola.cz, www.nadaceperoutka.cz a dalších URL. |
Na okraj minulých dnů 6.-13.8.2001
* V pátek 10.8. představila ČT své podzimní vysílací schéma, v němž hlavním programovým trumfem má být pondělní premiéra nového seriálu "Šípková růženka". K tomu krátká poznámka zde. ČT zároveň předvedla, jak budou vypadat hvězdičky označující pořady nevhodné pro děti a mládež.
* Polský satelitní a kabelový zpravodajský televizní program TVN24, o kterém jsem psal v Louči č.45, odstartoval 9.8., což zaznamenal také Jan Potůček ve Světě namodro s povzdechem, že slovenská TA3 se tak nestane první výhradně zpravodajskou televizí ve východní Evropě. Jak ovšem napsal polský deník Gazeta Wyborcza 8.8., jedná se o tzv "soft launch", tedy o počáteční experimentální vysílání, jehož signál je k dispozici jen analogově a jen na satelitu. Teprve na přelomu srpna a září se má rozvinout reklamní kampaň, a od září se TVN24 má rozjet naplno v digitálních satelitních paketech i na kabelu. To už bude v plném proudu kampaň před polskými parlamentními volbami. Jak článek uvádí, ze všech zpravodajských televizních programů (CNN, Sky News, Fox News, CNBC, n-tv) je zatím zisková jen CNN.
* Spojení satelitních televizí Canal+ a UPC v Polsku, o kterém jsem psal v poslední Louči, se potvrdilo také už oficiálně, čímž se na veřejnost dostala i cena, za kterou se UPC v Polsku prodává - je to 150 milionů Euro. Článek Wall Street Journal je napsaný tak, jakoby se zachraňovala jenom nezisková Canal Plus (Vivendi Universal) a nikoli UPC, těžce předlužená na burze. Možná, že kdyby tu informaci podával francouzský deník, pořadí argumentů by bylo opačné.
* Ani známá a slavná BBC není zcela bez chyb, o čemž je možné se přesvědčit zde na webové stránce BBC, která 2.8. uvedla, že: "The Czech foreign minister won a standing ovation at the Tory conference after condemning any moves towards a federal Europe." (Českému ministru zahraničí se dostalo bouřlivých ovací na konferenci Konzervativní strany, když odsoudil snahy o federalizaci Evropy.) Jak se čtenář mohl dočíst dále, nešlo o Jana Kavana, ale o stínového ministra zahraničí ODS Jana Zahradila (navíc psaného jako "Zahrdil").
* Při pátrání po informačním zdroji o nedávno tolik aktuální romské problematice jsem narazil na stránku Mezinárodní unie Romů. Pokud vím, tak v této organizaci se angažuje Emil Ščuka. Kdybych s ním mohl mluvit, tak bych mu poradil, aby ta webová stránka měla méně efektů a více informací. Co je mi platné, že zeměkoule se tu točí a k tomu se mi zpívá (po dlouhých minutách stahování souborů), když informační obsah je spíše chudý a v odkazech ne vždy spolehlivý.
To mnohem lepší propagaci romské věci dělají stránky www.romove.cz, které podávají více informací v jednodušší (a tím i internetově rychlejší) podobě, včetně aktuálního anglického zpravodajství Radia Praha.
* Před čtyřiceti lety 13.8.1961 byla vztyčena v Berlíně zeď, která se stala symbolem rozděleného poválečného světa, a jejíž pád se zase stal symbolem pádu komunismu. Ten pád mě inspiroval ke vzpomínce a úvaze Berlínská zeď a mediální mýty. Všiml jsem si, že je to téma, které dnes vzrušuje spíše nás, starší generaci (viz například článek Ivana Turnovce na www.novinky.cz), než ty později narozené. To asi proto, že otevřené hranice jsou dnes pro ně samozřejmostí, zatímco pro nás dlouho jen nesplněným snem.
Vše o berlínské zdi je možné dozvědět se zde. Z hlediska žurnalistiky je zajímavá tato story o 26tiletém reportérovi agentury Reuters, Adamu Kellett-Longovi, který se proslavil tím, že jako první vyslal do světa zprávu o stavění berlínské zdi. Novinářské štěstí zkrátka přeje připraveným a těm, kteří svým povoláním žijí natolik, že pracují i v noci ze soboty na neděli.
Obchod století? Jak pro koho...
aneb Balvín pomáhá Bontonu
Úvodem prohlašuji: Vážím si a ctím Mirku Spáčilovou jako jednoho z našich nejlepších recenzentů audiovizuálních děl. Vím, že se na její úsudek mohu spolehnout, že její názor na televizní pořad či film je nezávislý, protože v rámci svých nastavených kritérií měří všem stejně.
Nicméně při čtení jejích některých článků o naší audiovizuální scéně občas skřípu zuby. Zvláště tam, kde vidím, jak Spáčilová podléhá PR argumentaci různých firem a spolků, které dokážou své partikulární zájmy opentlit gloriolou veřejného dobra.
Naposledy v článku "ČT uzavřela obchod století" (MF Dnes 11.8.), O co jde? Zde je první věta:
"Filmy za téměř padesát milionů korun koupila Česká televize od Ateliérů Bonton Zlín. "Neváhám to nazvat obchodem století," prohlásil včera po podpisu smlouvy ředitel ČT Jiří Balvín a soukromí producenti s ním rádi souhlasí. Poprvé se totiž změnila taktika ČT tak, že dává nezávislým naději."
Z dalšího textu článku se mi nepodařilo vyčíst, v čem ta naděje spočívá, zda pod adjektivem "nezávislí" se skrývají jenom tvůrci nebo i producenti, kteří podle Spáčilové prý "tento průlom vítají." Ať jsem četl, jak jsem četl, tu naději a výhodu pro nezávislé tvůrce a producenty jsem v informaci o smlouvě nenašel. Já to vidím spíše tak, že zatímco dříve museli tvůrci putovat do českotelevizní Canossy na Kavčích horách, teď budou putovat do Canossy bontonských ateliérů ve Zlíně. Takže jaký rozdíl, jaká výhoda?
Když na celou záležitost pohlédneme bez účelového opentlení pro veřejnost, zjistíme, že Bontonu se podařila zase jednou dobrá rána: dostal od ČT cosi podobného jako je státní zakázka. A co více si dnes takový soukromý podnikatel může přát, než dostat zakázku od státní instituce, kde nejsou problémy s placením a kde správci veřejných peněz se obvykle tolik nehrdlí o pětník jako ti, co to platí ze svého.
Do jisté míry si Bonton ten kšeft zasloužil. Chytře skoupil vysílací práva animovaných filmů, které nevyrobila ČT a které jsou použitelné jako Večerníčky (Pat a Mat, Bob a Bobek a další), navíc od autorů koupil práva na jejich další série. To všechno, tj. již vyrobené i teprve plánované filmy, včetně věcí roztočených (mám na mysli hraného Macha se Šebestovou), zabalil do balíku a řekl České televizi: Dostanete buď všechno nebo nic. Nekoupíte-li vy, koupí jiní (TV Prima).
Kdyby se ovšem Mirka Spáčilová nespokojila se svojí rolí hlásné trouby názorů Jiřího Balvína (ČT) a Zdeňka Skaunice (Bonton Zlín), možná, že by začala klást některé dodatečné a zvědavé otázky. Například: "Komu jinému by mohl prodat Bonton dosud nevyrobené animované večerníčky, když žádná jiná televize než ČT u nás večerníčky nevysílá, a v zahraničí, jak známo, zajíce v pytli nekupují? Využila ČT při jednání o smlouvě tuto svoji unikátní vyjednávací pozici?" Nebo: "Proč ČT přistoupila na pre-sale licencí a proč netrvala na koprodukčním principu u těch věcí, které se teprve budou vyrábět?" atd. atd.
Podívejme se na situaci ještě z jiného hlediska. Před dvěma lety, 3.3.1998 vyhrál Bonton veřejnou obchodní soutěž o většinový podíl na vlastnictví zlínských ateliérů a tím se opět vrátil do filmové produkce, kterou krátce před tím opustil jako nevýdělečnou (zrušení firmy Bonton Films Production).
Ačkoli privatizační projekt obsahoval smělé plány a "návrat Zlína na přední místo v mezinárodní kinematografii pro děti" (citace z projektu), realita tyto plány poněkud korigovala. Dětským filmům a vůbec hrané tvorbě se v dnešním Zlíně příliš nedaří. Pražští producenti filmových pohádek jsou ve výhodě, pro filmové hvězdy je Zlín příliš daleko. A tak se produkční plány soustřeďují na animovanou tvorbu, která - když se povede - se dá dobře prodat i do zahraničí.
Ačkoliv o Bontonu naši novináři často mluví jako o "impériu", to impérium není příliš velké a neustále zápasí o své přežití. Naposledy expandovalo před třemi lety nákupem Zlína a vydavatelství Albatros, ale jinak neustále potřebuje peníze a investice jako sůl.
Právě před čtrnácti dny Prague Business Journal popisoval, jak známý investor Sebastian Pawlowski opustil správní radu Bontonu, jak současný 39tiprocentní americký investor Bancroft by rád prodal svůj podíl a jak Bonton hledá nového a silného strategického partnera. Svoji přitažlivost dokládá Bonton zlepšenými výsledky hospodaření posledního roku, na kterých se podílí zvýšený prodej DVD disků a úspěch dětských knížek s Harry Potterem. Je evidentní, že prodělkové studio Zlín mezi klenoty impéria zatím nepatří, ale tím, že se Česká televize zavázala k odběru jeho produkce a že "smlouvou století" poskytla de facto bankovní garance na bontonské úvěry, tím hodnota Zlína okamžitě povýšila.
Já tu smlouvu nezpochybňuji, protože ji do detailů neznám a právě ty detaily někdy bývají rozhodující. Přesto bych rád věděl, zda za svoji ochotu podpořit Bonton dostane ČT patřičnou protihodnotu, zda si ČT i nadále zachová výrobu animovaných filmů ve vlastní dramaturgii a zda touto smlouvou nedojde k monopolnímu ovládnutí výroby a distribuce české animované tvorby jedním dominantním producentem.
Když jsem v Louči č.8 před rokem o Bontonu napsal "Z privatizací se věčně žít nedá", vyslovil jsem naději, že snad už konečně přichází doba, kdy "se peníze budou inkasovat hlavně za vytvořené přidané hodnoty, tedy za vykonanou práci, a nikoli za šikovnost a obratnost při získávání strategicky výhodného postavení".
Po informacích o "smlouvě století" se mi zdá, že jsem byl příliš velkým optimistou. Ale rád bych se mýlil.
Vysílací schéma ČT - pokus o kvadraturu kruhu
Ani reprezentativní barevný prospekt (zde 55 megabajtů ve formátu PDF - raději nestahovat) nemohl zakrýt smutnou realitu, že v podzimním vysílacím schématu ČT chybějí výraznější programové dominanty, a že se stále více reprizuje (na což jsem upozornil už před 14 měsíci zde v Britských listech - už tehdy jsem napočítal 64 procent repríz).
Novému vysílacímu schématu nelze upřít snahu o jistou koncepci a o lepší zhodnocení toho mála, co je k dispozici: pondělí - seriál, úterý - zábava podpořená dvěma ženami Ally McBealovou a Halinou Pawlowskou, středa - bez dominanty (ČT ji "vypouští" s nadějí, že fotbalové poháry doženou úbytek), čtvrtek - starý český seriál, pátek - česká veselohra, sobota - zábavný pořad plus film a neděle - původní dramatická tvorba. Komponované sobotní večery se stěhují na neděli tak, aby uvolnily v sobotním večeru místo pro divadla a opery.
Teď už jde jenom o to, ta okénka naplnit kvalitními a divácky přitažlivými pořady, a právě tady asi programoví plánovači stojí před úkolem rovnajícím se kvadratuře kruhu, neboť premiéry nejsou a reprízami je divák unaven, dokonce i těmi filmovými. Kde jsou ty doby, kdy série filmů o básnících, co přicházejí o iluze, přilákala k obrazovkám nadpoloviční většinu národa. Dnes ty "básnické" filmy na Primě proběhnou sotva s patnáctiprocentní sledovaností. Přesto si myslím, že i s reprízami, zvláště filmovými, se dá podle mého názoru "udělat" program. Jenom se s nimi musí umět hospodařit.
Jeden příklad za všechny. V sobotu 11.8. večer ve 20 hodin se ČT rozhodla soupeřit s velkým zábavným pořadem Novy tím, že zařadila do vysílání českou komedii Slunce, seno, jahody. V roce 1995 série filmů Sluce seno... trhala rekordy sledovanosti na Nově - rating se pohyboval od 72,1 do 77,6 procent, což jsou procenta počítaná ze všeho obyvatelstva, i když tenkrát ještě bez peoplemetrů.
Ta sobota byla na všech programech reprízová a rád bych věděl, kdo to nakonec večer vyhrál, zda Slunce, seno, jahody na ČT1 nebo repríza únorové "výroční" show Hvězda k hvězdě sedá na Nově? Ať to byla ČT nebo Nova, budiž jim to v tomto letním čase snížených ratingů přáno. Co mě však překvapilo, byl do dvou dílů rozdělený Doktor Živago v odpoledních časech, tedy v době, kdy pěkné letní počasí a čas dovolených ponechává u televizních obrazovek jen televizní fanatiky nebo důchodce.
Nepochopím, proč ČT tak hazarduje s Oskarovými filmy, a proč si je neschovává do sledovanějších podzimních časů. Vždyť i reprízový Doktor Živago může "divácky udělat" dva sváteční večery. V peoplemetrové soutěži se zábavou na Nově by to asi prohrál, ale poskytl by alternativu, která někdy na našich čtyřech či pěti televizních programech tak zoufale chybí.
Bolí mě srdce, když vidím, jak hollywoodská klasika (za všechny tituly mohu jmenovat "Až na věky...") je utopená v šedi dalších "balíkových" béčkových amerických filmů bez dramaturgie a patřičné propagace. Možná že právě takové filmy by v současné nouzi pomohly ČT překlenout obtížné období, ve kterém se dnes nachází. Jenomž to by chtělo občas opustit některé stereotypy, mezi něž patří: každá repríza rovná se méněhodnotný pořad. A odhlédnu-li od úspěchu mnohokrát reprízovaného Mrazíka, mohu připomenout například francouzský film Svatý rok s Jeanem Gabinem, který i při čtvrtém vysílání byl schopen "utáhnout" nedělní večerní vysílací čas. Já vím, to bylo ještě za dob té dvoukanálové televize, ale přece jen - proč někdy večer přepínám kanály a na všech čtyřech nacházím stejné zboží?
Malá poznámka o velké ignoranci
(Tomáš Marek a jeho komentáře o médiích).
Díky jednoduchému odkazování do internetových archivů, nemusím opakovat to, co jsem napsal do Britských listů před rokem a půl v článku Nesmysly Tomáše Marka v MFD, čímž šetřím čas a prostor pro věcnou polemiku s jeho čtvrtečním komentářem v MF DNES "Malé lži o velké televizi." Jediné pozitivum toho komentáře vidím v tom, že Tomáš Marek se zde podepsal už jenom jako pracovník vlivové agentury, z čehož vyplývá, že mezitím opustil řady redaktorů MF Dnes.
Východiskem komentáře Tomáše Marka je nový "vysílací" zákon číslo 231/2001 a poté vyhláška Ministerstva kultury 233/01, kterou se vydává Seznam událostí značného společenského významu. Oba předpisy si zajisté zaslouží kritiku, a já jsem ji v dané věci sepsal v předstihu, ještě před schválením zákona, v Louči č.13 s podtitulem Když legislativci neznají praxi, pro kterou píšou zákony.
Problém Markova komentáře však vidím v tom, že vychází ze dvou pochybených východisek, tak typických pro naše tržní komsomolce, kteří si v primitivnosti nahlížení na svět v mnohém nezadají se svazáckou generací poválečných let, a to:
Oba Markovy bludy jsou zkoncentrovány do věty:
"Odhoďme tradiční lživé nahlížení televizního vysílání jako oblasti, do které mají politici, alias stát, přirozené právo mluvit a určovat její pravidla více než pravidla hřebíků."
Takové východisko bohužel znehodnocuje, případně znemožňuje věcnou kritiku nového zákona a s ním souvisejícího předpisu, přičemž ta kritika by byla velice na místě. Aplikovat teoretická dogmata trhu bez přívlastků na televizní vysílání je stejný nesmysl, jako zcela ignorovat tržní mechanismy ve světě médií a tím i televize.
V některých bodech však bohužel náš zákon tak činí a tváří se, jakoby se dalo poroučet větru a dešti. Co mám na mysli? Ve věci vysílání sportovních přenosů budou ve hře vždy zájmy minimálně tří složek:
Co se však v našem zákoně stalo? Namísto hledání přijatelného řešení, při němž by byly zohledněny oprávněné zájmy všech těchto složek, Ministerstvo kultury sedlo ke stolu a po projednání s regulátorem vyplivlo vyhlášku 233/01, aniž by se zamyslelo, do jaké míry jsou její předpisy reálné.
Dnes už například víme, že vysílací práva na MS v kopané 2002 (viz zpráva Louče č.41) zakoupila Česká televize a přenosy tudíž budou v éteru volně a neplaceně k dispozici. Rád bych však věděl, jak by tato vyhláška fungovala, kdyby UPC měla dostatek peněz a chtěla získat zákazníky pro svůj placený program Sport1, a kdyby tato práva na českém teritoriu zakoupila pro sebe. Zcela určitě by se UPC zdráhala podělit o svůj nakoupený cenný majetek tak, jak to od ní žádá náš zákon, což by znehodnotilo smysl celé její obchodní operace - získat abonenty placeného sportovního kanálu. Zcela určitě by se roztočil kolotoč soudů a mezinárodních abitráží, při nichž by to nakonec, podle mého názoru, za současného stavu naší legislativy UPC vyhrála.
Proč říkám "za současného stavu naší legislativy"? Protože náš nový zákon je - na rozdíl od své předlohy Směrnice EU "Televize bez hranic" - nesmyslně přísný a direktivní a vlastně proti duchu Římské smlouvy o ES, která je jednou ze zakladatelských smluv EU.
Zatímco Směrnice EU nabízí a zvažuje možnost u některých vybraných událostí významných pro celou společnost (events of major importance) přijmout opatření, které by tyto události umožnilo většinově v dané společnosti sledovat (a že například finále MS v hokeji, kde bude hrát český tým, nějaký celospolečenský význam má, to snad uzná i Tomáš Marek), naše ministerská vyhláška nic nezvažuje a plošně nařizuje, aniž by zohlednila reálnou situaci a aniž by zákon dával šanci televiznímu vysílateli, který si zakoupil vysílací práva, toto vlastnictví příslušně využít a zhodnotit.
Zatímco Směrnice EU zmiňuje nezbytnost stanovit, zda taková událost se má vysílat celá, nebo jenom její část, a zda to má být vysílání přímé, nebo jenom ze záznamu s časovým zpožděním (to vše na základě vzájemných dohod s majiteli práv), náš zákon tvrdě trvá na přímém přenosu (zpožděný záznam se povoluje pouze v případě, kdyby se přenos křížil s jinými major events) a zkrácení podmiňuje vytvořením "účelně a přehledně uspořádaného celku". A to odhlížím od faktu, že evropské národní legislativy se zmiňují také o tom, že za zákonem vynucenou sublicenci je třeba majiteli práv zaplatit.
O tom všem a ještě o řadě dalších drobných zádrhelů naší nové legislativy (např. právo na stručné zpravodajství) by bylo dobré a užitečné diskutovat. Jestliže však na diskusní pole vtrhnou borci typu Tomáše Marka, pak ta diskuse má jen malou šanci na to, aby vyústila v nějaké pozitivní východisko. Při jejich ideologickém přístupu k věci většinou dochází nikoli ke zlepšování a zdokonalování věcí, ale k tomu, že se diskuse vyhrotí do rozhodování buď/anebo, a že se se špinavou vodou ve vaničce (nedokonalosti zákona) může vylít i dítě (veřejný zájem).
P.S. Dnes, tj. 14.8. jsem otevřel Hospodářské noviny, a na straně názorů a komentářů jsem našel článek s titulkem Další pokusný králík regulátorů, který začíná slovy: "Právě se rodí nová regulační kauza - vláda hodlá omezit reklamu na různé léky. Je její snaha správná?" Vzhledem k tomu, že autorem komentáře je opět Tomáš Marek, z komentáře netřeba dále citovat. Zajímavý je pouze podpis "Autor pracuje jako konzultant". Koho? čeho? Asi všeho.