| LOUČ č.37 28.5.2001 |
| občasník informující o světě žurnalistiky a médií |
| motto: Karl Kraus měl Pochodeň, já to zkouším s Loučí... © Milan Šmíd |
| Louč se snaží posvítit i tam, kam nedosáhne světlo internetových zdrojů www.ceskenoviny.cz/media.html, www.mam.cz, www.istrategie.cz, www.idnes.cz, www.lidovky.cz, www.ihned.cz, http://www.britskelisty.cz, http://www.ram.cz a dalších URL. |
Na okraj týdne 21.5.-28.5.2001
* Událostí týdne byla volba nové Rady ČT v pátek 25.5. Zde je k volbě glosa.
* Protože volba Rady ČT zastínila jinou důležitou událost, a sice to, že od 23.5. je Rada ČR pro R a TV vysílání konečně kompletní, rozhodl jsem se této události věnovat zvláštní přílohu. Volba nových členů Rady se táhne už od loňského července a sledoval jsem ji v Loučích č.1, č.10, č.15, č.17, č.20 a č.25. Příloha Zdeněk Duspiva a jeho kamarádi informuje o tom, jak se komerčnímu sektoru vysílání daří dosazovat do Rady své lobbisty, a také o tom, že propojení s průmyslovými zájmy není výsadou jen ODS.
AKTUALIZACE 30.5. Pan Duspiva se ohradil proti mému textu a zorganizovali jsme setkání. Nabídl jsem panu Duspivovi prostor k reakci a komentáři na můj text, včetně případných oprav. Protože to neučinil, pokusil jsem se o to sám zde.
* Poměrně krátké vydání Louče má na svědomí Kolokvium FAMU 2001 s názvem Obraz médií a událostí okolo České televize v audiovizuálních dílech", kde jsem trávil celý víkend a přednesl tu i jeden referát. Kromě socioekologických rozhovorů Bohuslava Blažka "Polořízená revoluce", které jsou k mání na www.radiojeleni.cz, se tady promítaly dokumenty Vánoce v České televizi, Česká televize v mlhách, Chaos, Viděno osmi a další. Protože jsem v době krize ČT nebyl na území republiky, vidět na vlastní oči věci, o kterých jsem jenom četl, byl pro mne zážitek. Protože jsem při nedělní diskusi seděl u jednoho stolu s Janou Dědečkovou, Nikolajem Savickým a Rudolfem Růžičkou, o živé diskuse nebyla nouze.
* Televize jako zlatý důl hlásá komentář Petra Marka v MF DNES 21.5. Autor se zde radikálně opírá do nového vysílacího zákona, leč jeho výčitka, že zákon nekodifikoval "podmínky pro vznik například univerzitních, krajských či dalších televizí" naznačuje, že o ekonomice vysílání a o zákonu toho příliš neví.
* 21.5. Jan Čulík v Britských listech obětavě přeložil z Guardianu pozitivní hodnocení britského televizního programu Channel Four. Bohužel, tenhle model je do českých poměrů nepřenosný. Nebo si snad dokážete představit, že by RRTV přikázala TV NOVA a TV Prima, aby společně provozovaly navíc jeden alternativní program pro menšiny (CH4 začínal tak, že ho dostaly komerční stanice ITV "za úkol")?
* Na výstavě ComNet ve dnech 22.-24.5. předváděly České radiokomunikace digitální televizní vysílání DVB-T. V Lupě o tom píše Jiří Peterka. Na slibovaný příspěvek z digitálního semináře mi opět nezbyl čas. Snad až příště.
Sláva, máme Radu ČT
Ale je to rada dozorčí nebo správní?.
Jak se dalo očekávat, volba Rady ČT se neobešla bez polemik. Nově vytvořená Občanská liga se ozvala proti tomu, jak se z přihlášených kandidátů dělal užší výběr 45 osob, za což ji Václav Klaus obvinil z mocenských zájmů.
Výběr se pak ve čtvrtek 24.5. ve volebním výboru opakoval, někteří kandidáti ubyli, jiní (Kohák, Karásek) přibyli a tak v pátek Sněmovna nových 15 členů Rady bez problémů zvolila.
Protože parlamentní server www.psp.cz opět prokázal velkou pohotovost při zveřejňování stenogramů, můžeme si zkontrolovat nejen volbu v pátek 25.5. zde a zde, ale můžeme se dozvědět, co a jak volbě předcházelo ve stenogramu z volebního výboru.
Je to zajímavé čtení. Nejprve se poslanci dohadovali, jak napravit některá formální pochybení prvního výběru. Znovu zkontrolovali žádosti a vrátili je do hry. Protože nechtěli opakovat čtyři kola tajné volby z předchozího výběru, rozhodli se hlasovat veřejně. Cekem 161krát se zvedaly ruce pro každého ze širšího výběru tak, aby ti s nejvyšším počtem hlasů se dostali do počtu 45.
Tak se stalo. že ve výběru se objevila dvě nová jména Kohák a Karásek. Nato se diskutovalo, jak to zařídit, když tito dva nebyli vyslechnuti ve veřejném slyšení v pondělí 21.5. V půl desáté večer se Kohákovi a Karáskovi telefonovalo, zda by se nedostavili ještě večer na volební výbor. Naštěstí nebyli k zastižení, takže zvítězil názor poslance Zahradila, že "oba nově příchozí jsou natolik výraznými osobnostmi s natolik známými názory, že nebude zapotřebí je podrobovat veřejnému slyšení" a návrh na ranní slyšení v pátek v 8.00 se zamítl.
Nato poslanec Vidím nabídl svoji demisi vzhledem k některým pochybením volebního výboru, což členové výboru odmítli a k čemuž poslanec Miroslav Beneš přičinil poznámku: "Kudla by měla přijít z vlastních řad. Nechme toho." Končilo se večer před desátou.
Druhý den Sněmovna přijala rozhodnutí, že volba bude veřejná a že skončí, až se naplní počet 15 kandidátů, kteří získají nadpoloviční většinu. A protože na zasedání volební komise před zahájením páteční schůze došlo k dohodě, seřadili se kandidáti tak, že se hlasovalo jenom patnáckrát. Ti další ze 161 kandidátů širšího a z 45 kandidátů užšího výběru měli zkrátka smůlu. Ta politická dohoda byla podle Potůčka konzultována i s ČT-věc veřejná, protože Občanská liga prohlásila, že volbu respektuje, i když jí vadí, že romská kandidátka Jana Horváthová neprošla. (Přitom ve volebním výboru dostala Horváthová více hlasů, 16, než Knížák, 15, nebo Karásek, 13.)
Noví členové Rady ČT jsou uvedeni zde ve zprávě ČTK. Volbu Rady ČT má přehledně v barvách vyvedenou server ČT-věc veřejná (vlevo dole - zelení se dostali do Rady). Pro zajímavost jsem vybral výsledek hlasování o prof.Milanu Knížákovi. ODS byla samozřejmě jednomyslně pro, KSČM téměř jednomyslně proti, ale u ostatních stran se preference různily. Milan Knížák, jak známo, dostal ze zvolených členů nejmenší počet hlasů.
Pokud ve věci Rady ČT dnes existuje nějaký problém, pak podle mého názoru už není ve složení Rady, ale spíše v jejím statutu, funkci a pravomocích. Popsal jsem to již v komentáři k novele zákona v Louči č.19
Rada ČT je totiž je částečně dozorčí (kontrolní) a částečně též správní orgán (volba ředitele, rozhodování o rozpočtu, vydávání stanovisek a doporučení týkající se tvorby apod.). Správní rada s delegovanými odborníky se do zákona nevešla a dozorčí komise jmenovaná Radou (což bude další správní úkon Rady) ji nenahradí.
Současné složení Rady je téměř ideální pro dozorčí Radu, kde mohou být bez problému i ženy v domácnosti i doktoři nebo sportovkyně nemající potuchy o technologii tvorby a vysílání televizních pořadů. Obávám se však, zda zádrhele opět nenastanou v okamžiku, kdy se od tohoto tělesa budou vyžadovat odborná a odpovědná správní rozhodnutí, mezi něž volba ředitele zajisté patří.
Také si nejsem jist, zda u nově koncipované Rady ČT bude platit pravidlo: čím více, tím lépe. Zatím vím jenom jedno: čím více, tím dráže. Kde jsou ty doby, kdy Rada ČT měla jen 9 členů, kdy funkce v Radě ČT byla funkcí víceméně čestnou, honorovanou podobně jako u někdejších soudců z lidu, a kdy její předseda Grygar dostával 3500 Kč měsíčně. Pokud se od roku 1997 nic nezměnilo, pak každý člen Rady má nárok na 13 000 Kč a předseda na 20 000 Kč měsíčně. Sečteno a podtrženo to činí 2,4 milionu ročně jenom na mzdě, u bývalé Rady to bylo 1,3 milionu (bez videa, mobilů a laptopů, které Chmelíček Radě velkoryse poskytl).
Zkrátka, tam kde to není z vlastního, nechybí poslancům velkorysost. A to naštěstí v lednu neprošly návrhy na to, aby Rada měla 28 nebo dokonce 31 členů (viz Louč č.19).
Vzpomínám si, jak Ivo Mathé, který v roce 1997 bojoval o zvýšení televizního poplatku, v jednom svém analytickém materiálu "ČT - služba veřejnosti, financování a perspektivy" jedovatě srovnával růst nákladů Českého parlamentu a České televize v letech 1993 a 1996. Zatímco u ČT náklady roku 1996 činily 104% nákladů roku 1993, pak náklady Parlamentu v roce 1996 činily 369% nákladů roku 1993: bylo to trochu demagogické vzhledem k tehdejším investičním akcím parlamentu, ale i co do nárůstu mezd parlament jasně vedl: 154% proti 130% ČT. Bylo by zajímavé to porovnání aktualizovat, i když nevím, zda by pro ČT dnes dopadlo tak příznivě.
Vzpomínka na profesora Klimeše
L'Humanité je na prodej
Dříve než jsem převzal ve staroslavném Carolinu diplom promovaného publicisty, musel jsem absolvovat četné přednášky četných pedagogů. Na jednoho z nich, profesora Vladimíra Klimeše, jsem si vzpomněl minulý týden, když jsem si přečetl článek ve Financial Times. Píše se v něm, že Jean Jaures, někdejší vůdce francouzských socialistů, se musí obracet v hrobě.
Proč? Protože se jeho listu zmocňují kapitalisté. Vzhledem k pokračujícím ztrátám se 20 procent majetku komunistického deníku L'Humanité dostalo do rukou soukromého kapitálu. Komerční televizní kanál TF1 společně s jednou bankou se rozhodli do L'Humanité investovat asi 13 millionů FR, "aby přispěly k uchování francouzského kulturního dědictví".
Pamatuji se na dobu, kdy L'Humanité byl jedním z mála zahraničních deníků u nás volně v prodeji díky tomu, že se jednalo o tiskový orgán Francouzské komunistické strany. Málokdo však ví, že L'Humanité vznikl jako vedlejší produkt Dreyfussovy aféry. Když byl Dreyfuss propuštěn, Emilu Zolovi zbylo část peněz, které vybral na kampaň za jeho osvobození. Ty peníze pak dal Jeanu Jauresovi, tehdejšímu vůdci francouzských socialistů, který s těmi penězmi začal vydávat list L'Humanité. Také ve Francii, podobně jako u nás, po válce dochází ke štěpení socialistů na levici a pravici. Zatímco u nás si sociální demokrati svoje Právo lidu uchovali a komunisté museli začít vydávat list nový - Rudé právo, ve Francii to vyhrála levice, takže L'Humanité se stal komunistickým listem.
Vážený pane profesore, ten poslední odstavec je důkazem, že jsem si z Vašich přednášek "Dějiny světového tisku" přece jen něco zapamatoval.